Můj dobrý kamarád Zdeněk, narozený v dubnu roku 1963, byl mojim učitelem cyklistiky. Začínali jsme jezdit v okolí Třince a dokonce jsme vyjeli na galuskách i do hor. V této době ještě nebyly horské kola a my jsme už projeli Velký Polom, Radhošť, Kamenitý, Ostrý a jiné hory v Beskydech. Galusky se hustily na 8 atmosfér a více, tak si dovedete představit, jak to bylo tvrdé pérováni v terénu a jak jsme byli utřepaní ve sjezdech. Se Zdeňkem byla radost jezdit, zažíval neuvěřitelné příhody na kole. Každý výlet minimálně jednou spadl a v šití galusek dosáhl mistrovství, měl to po dědovi, který byl krejčím.
Tento rok nový účastník, je to můj bratr ročník 1969, kterého se mi podařilo zlanařit na náš výlet. Neměl ještě žádné zkušenosti s jízdou v závěsu, ale po pádu je rychle nabyl. Cykloturistika ho upoutala do té míry, že se jí věnuje aktivně dodnes. Má dioptrický hendikep, ale na jeho jízdě se to neprojevuje, naopak. Nevidí jak je veliký a dlouhý kopec, tak jede naplno nahoru i dolů. Je málomluvný a přitom velký kliďas, se kterým je legrace, protože když už něco řekne tak to je perla.
Narodil jsem se v červenci v roce 1965, cyklistiku dělám od roku 1989, moje začátky byly velmi kruté. Velký problém mi dělal něborovský kopec, který má 12% stoupání a délku 150 metrů, ale časem jsem nalezl v kopcích zalíbení a preferuji velké stoupání. Pracuji v třineckých železárnách na směny, mám čtyři děti ze dvou manželství, nejstarší dcera má 27 let a nejmladší má 3 a půl roku, takže teď mi na kolo moc času nezbývá. V počátcích jsem jezdil na silničním kole, s přibývajícím provozem na cestách jsem přesedlal na horské kolo. V horách si to nyní více užívám, na kratší trase se člověk více vyřádí, hlavně se mi líbí sjezdy. Kromě kola je mými koníčky rodina, počítač, fotografování a občas taky musím dobít baterky na meditacích.
Kontakt na mě filetak42@seznam.cz
