Jeden z nových účastníku naší výpravy je Dušan, spolupracovník mého bratra Josefa. Je to osobnost každým coulem, jezdí na horském kole a tak má hendikep oproti naším silničním kolám ve větším tření pláště o vozovku. Další jeho specialitou je uložení karimatky napříč směru jízdy což má za následek zpomalení v protivětru a další výdej energie navíc, kterou pak musí v závěru dne kompenzovat o to větším množství přísunu tekutin. Kalorické stravě moc přes den nedá, jen doplňuje tekutiny a tak mu často dojdou síly, hlavně ve stoupání, a my na něho musíme čekat. Co nezvládá na kole to si vynahrazuje mluvením, ve krerém hlavně po pár pivech je přeborník. Když to nepřehání tak je s ním velká sranda...
Narodil jsem se v červenci v roce 1965, cyklistiku dělám od roku 1989, moje začátky byly velmi kruté. Velký problém mi dělal něborovský kopec, který má 12% stoupání a délku 150 metrů, ale časem jsem nalezl v kopcích zalíbení a preferuji velké stoupání. Pracuji v třineckých železárnách na směny, mám čtyři děti ze dvou manželství, nejstarší dcera má 27 let a nejmladší má 3 a půl roku, takže teď mi na kolo moc času nezbývá. V počátcích jsem jezdil na silničním kole, s přibývajícím provozem na cestách jsem přesedlal na horské kolo. V horách si to nyní více užívám, na kratší trase se člověk více vyřádí, hlavně se mi líbí sjezdy. Kromě kola je mými koníčky rodina, počítač, fotografování a občas taky musím dobít baterky na meditacích.
Kontakt na mě filetak42@seznam.cz
Po loňské zkušenosti už jezdí velmi zkušeně a ekonomicky. Má nejlépe vybavené kolo a velmi o ně pečuje a opatrovává jej. Za ten rok najezdil kolem 5 000 km a je to na něm znát, převzal štafetu v tahání v protivětru po Zdenkovi a i když nemá takové zážitky jak on, plně ho nahrazuje ve svých hláškách. Učí se taky umění navigace podle mapy, což se mu v dalších letech dozajista vyplatí.
V roce 1994 se odhodlal, po vzoru mladšího bratra Vency, vyjet s náma i můj další bratr, Josef ročník 1968. Cykloturistika ho taky upoutala a věnuje se jí dodnes i když už ne v takové míře jak kdysi. Pracuje v Třineckých Železárnách jako posunovač na dráze na třísměnný provoz, takže víkendy má volné jen občas.Tento výlet se mu velmi líbil, hlavně zakončování etap, posezení a zhodnocení dne v restauračních zařízeních...Po pár pivech si nezadá v řečech s Dušanem a je zajímavé oba dva pozorovat.
