Ráno nás probudil strašný smrad naftových výfukových plynů a tůrováni motoru. Protíráme si ospalé oči a dva metry od nás stojí tatrovka na semaforu. Ustlali jsme si na ostrůvku ve křoví uprostřed křižovatky a ranní provoz nás spolehlivě probudil. Rychle se sbalíme a mizíme, než nás tady čapnou policajti. 
Ranní hygienu spácháme v jezeře, já se vykoupu a Šimon zatím posnídal půl kila banánů. Nasedáme na kola směr Kolín, a protože u Kolína je rovina, tak se nám po včerejšku šlape docela v pohodě. Žádné kopce jak u nás v Beskydech tady nejsou jen širá rovina. Projíždíme Kolín, kde jediný kopec je nadjezd nad železniční tratí a v Kutné Hoře vzpomínáme Dušana a jeho cigára značky Start. Pozdní oběd si dáváme v Čáslavi a vyrážíme ven z města jenže za značkou konec obce je bouřkové pásmo se silným deštěm. Tak se vracíme do suchého města, nechce se nám moknout. Ještě dvakrát to opakujeme, ale je to jak začarované za městem je pásmo silného deště a tak nakonec oblékáme pláštěnky a jedeme v dešti. Už se stmívá a nás čeká 52 km do cíle ve slotě. Po 42 km před Havlíčkovým Brodem dostávám svůj první kolaps z hladu a vyčerpání, nejsem schopen šlapat do pedálů a je mi všechno jedno. Už mi nevadí ani déšť a tak se posiluji u benzínky několika tatrankami. Cesta už dávno není rovinatá, samé kopce a lesy, jsme na Vysočině, což nám ubírá hodně sil. Moc si tady nepamatuji okolí jen Šimonovou zadní koncovou svítilnu. Do Štoků jsme dojeli po půlnoci v dešti a protivětru, neměli jsme dost sil na hledání noclehu, tak jsme se nasáčkovali do průjezdu vedle popelnic. Nevadil nám puch a šramocení myší, hlavně, že tady nefoukal studený vítr a bylo sucho. Královské spaní.
Ráno nás o půl šesté vzbudili popeláři a obchodníci, kteří nám ukázali cestu do kempu. Správce kempu o zbytku výpravy nic nevěděl, tak jsme zanechali klukům vzkaz, že další sraz je na Vranově v kempu pod Bítovem.
Odpoledne jsme už dorazili na Vranov ve společnosti kamaráda Petra, který taky jel na kole stejným směrem. Pozval nás na svou chatu nad přehradou, to jsme museli s děkováním odmítnout, protože jedeme ještě dneska do Znojma. Kluci stejně ještě nedorazili do kempu a tak si užijeme teplé sprchy a měkké postele v penziónu U Huberta. A taky osvědčených vinných sklípků na předměstí. Královské spaní. Ráno máme tolik vitality, že se domlouváme zajet si na Slovensko do Bratislavy a na Zlaté Písky. Mě, ale povinnost nedá a tak jedu ještě ráno do kempu na Vranově abych vyřídil klukům náš plán, ať nemají o nás starost. Jenže po nich není ani památky, tak se vracím do Znojma a vyzvedávám Šimona na tržišti, kde se nacpával banány. Později jsme se dozvěděli, že kluci měli zpoždění více jak dva dny. To co my jsme urazili za jeden den, tak oni jeli dva dny zdržování věčně žíznivým Dušanem. Tak jsem jim na Vranově nechal vzkaz, že budeme čekat za čtyři dny na Žermanicích v hospodě Pod Hrází, kde mají kulečník. Ze Znojma jedeme na vodní nádrž Nové Mlýny přes Mikulov a večer jsme v Břeclavi, kde hledám kamaráda Petra, s kterým jsem byl vloni ve Španělsku. Dělá u policie a tak by neměl být problém se s ním setkat, ale bohužel je zrovna na dovolené a tak máme smůlu. Před rokem vychvaloval svoji domovskou hospodu ve stylu amerických restaurací pro motorkáře a tak jsme ji navštívili a poseděli až do časných ranních hodin. Ustlali jsme si kousek za městem v autobusové zastávce, co kdyby pršelo…
Druhý den po přejetí Slovenské hranice pokračujeme poddunajskou nížinou a v Malackách jdeme nakoupit proviant. Je to tady jak u nás před revolucí, prázdné regály jen ten s alkoholem je zaplněný. A nemají čistý líh, který je třeba, na namíchání mjoduly, prý se tady na Slovensku neprodává. A my máme včera koupený na Moravě květový med a ten se proveze až do Třince jako užitečná zátěž. 
V Bratislavě jedeme přes most SNP, nyní je přejmenovaný na Nový most, na pravý břeh Dunaje a vracíme se nazpátek přes Starý most, který je kousek níže po proudu. Z tohoto mostu skočil zpěvák Jirka Schelinger a museli jsme mu přiznat odvahu, je to velká výška a na řece se tvoří mohutné víry. Není divu, že to zaplatil svým životem. Projíždíme přes Zlaté Písky, a o kus dál je známé letovisko Senec kde máme v plánu bivakovat. Na pláži se natřeme ekologickým mýdlem značky Amway a skočíme do vody. Kolem se rozpouští naše špína, dělají se duhové kola a my jsme rázem čistí. Ve vodě už není žádných lidí, jen na nafukovacím lehátku plave na vodě borec, který má vedle sebe na provázku malý nafukovací ostrůvek s palmou a basou piv. Tak nějak si představujeme dobře trávený důchod.
Je tady velký tobogán, bohužel a bohudík už zavřený. Chtěli jsme přelézt bránu, ale šli kolem policisté, ještě v předrevolučních uniformách. To bylo naše štěstí, protože na tobogánu ve spodní kryté části byla namontována masívní mříž. Já jsem chtěl jet první, tak bych do ní narazil a Šimon za mnou by mě propasíroval na druhou stranu jak fašírku. Nenašli jsme tady žádné vhodné místo na nocleh a tak po večeři (nevalné kuře za nekřesťanské peníze) jsme vyjeli za město. Nocleh jsme našli už za tmy ve středu malé vesnice v parčíku. Pojedli jsme sardinky ze zásob a za zpěvu mrouskajících koček si nechali zdát o domově. Zase královské spaní.
Ráno se otáčíme k severu směrem na Trnavu a přes Malé Karpaty, Senici a Holíč přijíždíme do Hodonína. Už je navečer tak ve starém dobrém Petrově nocujeme, řádně posilnění moravským vínem. Zítra už nám zbývá poslední den výletu. 
Ten si užíváme ve skvělém počasí a pohodě, jen Šimon šije galusku v Kunčicích pod Ondřejníkem, protože už nemá náhradní. V cíli na Žermanicích už máme najeto 184 km, ale zbytek výpravy nedorazil a tak jedeme domů. U Buriana jsme dosáhli rekordu, 208 km za jeden den. Naše první dvoustovka a tak máme co slavit. Za rok nashledanou…
P. S.
Zbytek výpravy dorazil za dva dny a měl najeto o 200 km méně.
Něco čísel
- Celkový počet km - 1371
- Počet dnů - 9
- Celkový čistý čas na kole - 61 h, 24 m - 2 dny, 13 hodin, 24 minut
- Denní čistý čas na kole - 6 hodin, 50 minut
- Maximální rychlost- 65 km/h
- Nejdelší etapa - Petrov – Žermanice – Třinec- 208 km, průměr - 22,9 km/h
- Nejrychlejší etapa - Znojmo - Vranov - Břeclav - 186 km, průměr - 24,4 km/h
- Největší převýšení - Skřítek - 860 m. n. m.
- Hmotnost kola + bagáž- 25,5 kg
Nahoru Zpět na první stranu
