Prolog

 Pro tuto expedici jsme si naplánovali následující trasu: nočním vlakem přejezd přes celou naši republiku z Třince až do Karlových Varů, tam bychom měli přijet v osm hodin ráno. A dále budeme pokračovat po vlastní ose přes Šumavu, Jižní Čechy, Jižní Moravu, zpět domů do Třince. Abychom se ve vlaku vyspali, tak jsme si zarezervovali lehátkové kupé, které je pro šest osob a nás je sedm: Šimon, Venca, Tomáš, Marek, Dušan, já a nový člen výpravy, můj kamarád z práce Mirek. Všichni mu, ale říkáme Mireček, kvůli jeho malé výšce.
    Vlak odjížděl v deset hodin večer z Třince, a proto jsme si dali sraz na nádraží v osm večer v místní restauraci. To abychom doladili plán trasy a probrali společně nezbytné instrukce ohledně expedice. Po pěti pivech a pěti fernetech bylo vše jasné. Kola jsme poslali jako spoluzavazadla a nastoupili do kupé. Jelikož už v našem kupé bylo jedno místo rezervované pro starší paní a naši dva kluci měli zase místenky vedle, tak po chvíli přesvědčování paní odešla na jejich místo. Prohlásila, že s námi by se stejně moc nevyspala, že jsme moc rozjaření. Tak jsme vybojovali celé kupé pro sebe.
    Otevřeli jsme láhev fernetu, zapálili si cigaretku a hned bylo veselo. Slovenská paní průvodčí nám vydala prostěradla a deky a zároveň nás nabádala, že vedle už chtějí spát, abychom se uklidnili. Já jí to jako vedoucí výpravy slíbil, napomenul jsem kluky a upozornil je, že komu bude špatně, ať si nelehá na horní palandy a raději zůstane dole. A zábava pokračovala. Otevřeli jsme další fernet a já jsem už byl unaven, tak jsem si vylezl nahoru a usnul. Další události vím jen z vyprávění kluků. Drncání vlaku zapůsobilo na můj žaludek a já jsem ohodil celou stěnu až dolů, pak jsem se otočil a naštěstí mi jeden z kluků dal před pusu prostěradlo. Jinak bych asi nazvracel i do uličky. Kluci poutírali moje zvratky prostěradlem a protože hrozně páchlo, tak ho vyhodili z okna a pokračovali v zábavě beze mě.
    Prý ještě párkrát na nás přišla paní průvodčí, ať se proboha zklidníme. K ránu už všichni spali, jen Dušan si mluvil sám pro sebe a kouřil jednu startku za druhou. To vím, protože mi to říkal Šimon, kterému to hrozně vadilo. Po šesté hodině nás probudila paní průvodčí a při počítání prostěradel zjistila, že jí jedno chybí. Zkusil jsem ji ukecat, jako že se včera při vydávání spletla, ale byla na nás naštvaná a já jsem ho musel zaplatit. Stála mě ta legrace 260 Kč a ještě jsem dostal vynadáno, že takovou bandu tady dlouho neměla.

1. den

Karlové Vary - Velká Hleďsebe

 

 

 V Karlových Varech jsme namontovali na kola batožiny a vyjeli do města. Já jsem dostal hlad a tak jsem si na náměstí koupil tři banány, bohužel můj bolavý žaludek je nestrávil a já opět zvracel do květináče s fíkusem. Ještě, že mě nikdo z výpravy neviděl, to by zase bylo řečí. Natankovali jsme do bidonu minerálku a vydali se směr Sokolov. Dopolední provoz na cestě byl šílený, auto za autem, náklaďák za náklaďákem. Nebyli jsme na takový provoz vůbec zvyklí. Než jsme přijeli do Aše, tak jsme byli znechuceni. Pořád jsme museli dávat pozor na auta, silnice byla úzká a řidiči bezohlední. Marek s Tomášem začali reptat, co jsem to vybral za trasu, ale já jsem nevěděl, že tato mezinárodní silnice je tak frekventovaná. V dnešní době tj. roku 2010 je normální, že člověk nemůže přejít na druhou stranu silnice, ale před 14 lety byly u nás silnice poloprázdné. Proto nyní já a Šimon preferujeme horská kola a jezdíme hlavně po horách, tam kamión nepotkáš.
    V Aši jsme si dali pozdní oběd a rozdělili se. Tomáš, Šimon a já jsme se vydali delší cestou přes Německo do Chebu, to abychom se mohli chlubit razítkami v pasech a zbytek výpravy jel kratší cestou zpátky. Spojovací cesta přes Německo měla jednu perličku a to bylo 18% stoupání. V Chebu jsme měli sraz na náměstí na večeři, kde jsme se dívali na ME Euro 96. V tomto utkání jsme porazili Španěly a hned bylo co slavit. Dokonce jeden z číšníků prohrál sázku a musel skočit v oblečení do kašny.
     Po večeři jsme vyrazili směrem na Mariánské Lázně, kde jsme chtěli přenocovat. Při projíždění výpadovky z Chebu na nás už čekaly lepé děvy, čeho ihned využili Marek a Dušan. Začali je přesvědčovat o hromadné slevě kvůli vítězství nad španěly, jelikož jsme viděli, že se blíží jejich pasáci, tak jsme se klidili z jejich dosahu. Dušan už měl něco upito, začal nám nadávat a šlapal jako divý, chtěl nám ujet. Po chvíli ho zlost přešla a došly mu síly, museli jsme ho tlačit a přemlouvat, aby jel dále. Moc totiž nevečeřel, jen doplňoval tekutiny. Vnutil jsem mu jeden tavený sýr, co jsem měl odložený na později. Trochu se zmátořil a pomalu šlapal za námi. Bohužel v jedné vesnici uviděl hospodu a začal stávkovat. Přesvědčil polovinu výpravy, že si dají pár piv a potom přespí na louce za vesnicí. My jsme jeli dále do Mariánských Lázní a našli si perfektní nocleh na plochodrážním stadiónu, kde byly zastřešené kabiny. Dušan a spol. přespali na bažinaté louce v obležení komárů.

 

2. den

Velká Hleďsebe - Nýrsko

 

*/ - Tento počet kilometrů platí jen pro dvojici Šimon a já, zbytek výpravy měl nižší počet ujetých kilometrů.

 Ráno jsme se probudili do krásného dne, a jelikož jsme se domluvili předešlý večer, že na sebe nebudeme čekat a sraz si dáme až večer v kempu za Nýrskem. Na snídani jsme si zajeli na kolonádu v Mariánských Lázních. Po natankování minerální vody do bidonu a osvěžení u léčivých pramenů vyrazil Šimon a já směr Planá. Abychom si spolu užili expedici, tak si dáváme denní limit minimálně 140 km. Zbytek výpravy se rozhodl jezdit jen kolem 100 km denně, hlavně kvůli Dušanovi, který letos zase neměl formu. Taky Mireček byl na svém prvním tour a odmítl jezdit s námi dvěma.
    My dva se Šimonem jsme se skvěle doplňovali. Šimon měl minimální vybavení na kole, osobní věci měl zabalené v tzv. Luxu na nosiči vzadu. Proto měl minimální odpor vzduchu a se svým minimem osobních věcí vážil o poznání méně než já a moje plně nabalené brašny, které obsahovaly i vařič a ešus. Taky šetřil na osvětlení kola a večer si půjčoval moje zadní světlo a uzavíral konvoj. Dokonce šel i do extrému a nepoužíval omotávky na řídítka. Mělo to jednu nevýhodu, že se ho všechny prodavačky v obchodech štítily, když jim podával peníze černou zpocenou rukou od duralu. Jezdil proto v čele a já byl zavěšený v háku, střídal jsem jen občas. Při delším prudkém stoupání jsem Šimona vždy předjel, i když jsem byl celkově těžší, jelikož jsem měl lehké převody a Šimonovi na jeho tvrdých převodech odešly nohy.
    Jezdili jsme dvě až tři hodiny na jeden zátah a po občerstvení jsme opět vyrazili dále. Trasu Planou, Horšovský Týn a Domažlice jsme ujeli v pohodě a v Nýrsku jsme se informovali na zbytek výpravy. Nenašli jsme je v žádné hospodě a tak jsme jeli do kempu. Trochu jsme si o ně dělali starosti, jestli je Dušan nepřemluvil na vlak domů. V kempu jsme si objednali chatku, protože začalo poprchávat a byla dost zima. Šel jsem první do umývárny vyprat si propocené věci a zahřát se pod teplou sprchou. Šimon přišel po mně a jeho nadávání jsem slyšel až v chatce, zbyla na něho už jen studená voda. Když přišel vymrzlý do chatky, tak jsem se ho zeptal, proč nešel na dámskou umývárnu, když jsme byli jediní návštěvníci kempu. Odpověděl, že se rád otužuje a hned nato usnul únavou. Zbytek výpravy dnes nedorazil a my jsme měli královské spaní.

3. den

Nýrsko - Horní Planá

 

*/ - Tento počet kilometrů platí jen pro dvojici Šimon a já, zbytek výpravy měl nižší počet ujetých kilometrů.

 Ráno jsme vyjeli z kempu a v samoobsluze před velkým stoupáním na Špičák (1077 m. n. m.) v Zelené Lhotě jsme narazili na zbytek výpravy. Přespali na ubytovně, kde dostali k dispozici večer samoobslužný bar. Obsluha šla už spát a dali našim klukům klíče od baru a ti si mohli užívat podle libosti. Jen můžeme říci, že toho nezneužili a ráno poctivě vyrovnali účet. Dále jsme jeli společně. Po stoupání na Hojsovu Stráž se už jelo jen po vrstevnici celých dlouhých 10 km až na Špičák. Jen v polovině jsme potkali v liduprázdné divočině mladou maminku, která tlačila kočárek. Co tam asi dělala, když nejbližší chalupa byla 5 km daleko? To nám dodnes vrtá hlavou.
    Na Špičáku jsme udělali nějaké fota do archívu a klopenýma vracečkama se řítili v prudkém klesání do Železné Rudy. Po obědě jsme se opět rozdělili. Méně kvalitní část výpravy se vydala přes Prášily, Modravu, Kvildu, Volary na Lipno a ti kvalitnější tj. Šimon a moje maličkost, jela ještě do Sušic a na hrad Rabí. Po obhlídce hradu nás čekalo kruté stoupání na Horskou Kvildu (1170 m. n. m.) a poté jsme už měli před sebou jen klesání až na Lipno.
    V Chlumu před Horní Planou se nám podařilo dojet zbytek výpravy a to bylo dobře, protože Šimon zjistil podstatnou závadu na svém zadním kole. Blížil se večer a Tomáš prohlásil, že má obrovský hlad, proto v Horní Plané máme konečnou. Po delším hledání restaurace usedáme k plnému stolu jídla a pití (Tomáš dvojitá porce hranolek a sýra). Po večeři jsme si ustlali u přehrady kousek od pláže, pod stříškami chatek v nedalekém lesíčku. Královské spaní.

4. den

Horní Planá - Hluboká

 

 V mrazivém ránu jsem našel jenom já odvahu se vykoupat na Lipně a Šimon při tom zjistil na svém zadním kole už pokročilé praskliny v ráfku u špicí. Tak jsme se dohodli kvůli bezpečnosti pokračovat všichni společně v pomalém tempu. Dušan to velmi uvítal. Je sobota a nejbližší cykloservis je až 35 km daleko v Českém Krumlově. Musíme tam dorazit před 12 hodinou. O půl 12 jsme tam a hledáme cykloservis ve starobylých uličkách krásného města. Chvíli před 12 jsme ho našli a Šimon si rychle vybírá ráfek, tak aby mu ladil ke žlutému rámu a nové špice. Zaplatil a šel ven, že si ho vyplete, až se mu ten starý rozpadne docela. Ještě se mě zeptal, jestli koupil dobře za tu cenu a já jsem zjistil, že ráfek je super, jenže není na pláště, ale na galusky. Šimon rychle bušil na dveře už zavřeného obchodu, jestli by mu ho ještě vyměnili, což mu vyšlo. Kdo znáte Šimona tak víte, že tato koupě se udála v rekordním čase. Jindy by to bylo tak na půl dne.
    Nový ráfek jsme přilepili izolepou na Šimonovo kolo a pokračujeme do Českých Budějovic a poté na Hlubokou. Ve stoupání na hrad Hluboká opět trochu závodíme mezi sebou a mě se podařilo ujet. Když už jsem byl tak rozjetý, tak jsem vjel až na nádvoří hradu, kde mě čekalo velké překvapení. Na nádvoří se konal Mozartův koncert a vstup byl jen ve smokingu nebo společenských šatech. Já jsem v dresu a na kole mezi ně moc nezapadl a hned se ke mně blížila ochranka. Rychle jsem otočil kolo a ujel s ruměncem na líci.
    Dole ve městě jsme si dali večeři a přitom zjistili, že se tady večer koná taneční zábava. Chtělo by to předem v okolí si najít nějaký nocleh, kde bychom nechali kola a vrátili se zpět trochu se pobavit. Kdo hledá, najde. Za vesnicí byla dostihová dráha, na které byla uprostřed otevřená tribuna. Vynesli jsme kola až na poslední patro, kde jsme je položili na zem a zamkli, tak aby nebyly zdola vidět. Potom jsme se dali do gala a vydali se pěšky přes půl kilometrovou pláň k vesnici. V hostinci měli na čepu super vychlazené pivo a po nějakém čase jsme se šli uvolnit na tancovačku. Nejlíp se bavil Marek, kterého jsme potom museli odnést až do spacáku, kde měl královské spaní.

Nahoru                   Na další stránku